10 let Naplno očima Anny Halászové
Letos slavíme 10 let od vzniku komunitní sociální služby Chráněné bydlení Naplno. Při této příležitosti jsme oslovili také jednu z našich asistentek, paní Annu Halászovou.
Anna Halászová působí v Chráněném bydlení Naplno od roku 2019. Ve svém vyprávění přibližuje každodenní práci asistentky, sdílí okamžiky, které jí utkvěly v paměti, i to, co jí v práci dává smysl. Mluví otevřeně o radosti z malých pokroků, o týmové spolupráci i o situacích, které nejsou vždy snadné.
Jaká je Vaše role v každodenním životě klientů a jaké činnosti s nimi nejčastěji provádíte?
Mojí rolí je poskytovat klientům podporu a pomoc v běžných úkonech denního života např. osobní hygiena, stravování, úklid, nákupy, vaření, oblékání, doprovody k lékařům, komunikace na úřadech, hospodaření s financemi, zájmové aktivity, kontakt s rodinou a přáteli, podpora v péči o zdraví.
V čem vidíte největší přínos své podpory pro rozvoj samostatnosti klientů?
Největší přínos vidím v tom, že klienti se stávají více soběstační, více si věří, umí lépe komunikovat s ostatními lidmi, ať už se spolubydlícími, tak s lidmi mimo chráněné bydlení, mají možnost si najít i zaměstnání a přebírají zodpovědnost za své činy.
Jak vnímáte týmovou spolupráci ve vaší domácnosti? Co podle vás funguje dobře?
V týmu funguje dobře, že každý asistent má svoji určitou roli a každý jsme dobří v něčem jiném, a tak se doplňujeme.
Co je pro vás v této práci nejtěžší – a co vám pomáhá překonávat náročné situace?
Nejtěžší pro mě je udržet si od některých klientů profesionální odstup. Vždy je někdo „bližší“ a pak je pro mě těžké, když klient odchází. Nejčastější důvod je úmrtí.
Co vám dává smysl, co vás v této práci nejvíc těší a motivuje?
Dává mi smysl to, že klient má šanci se osamostatnit, bydlet ve svém bytě v co nejmenší míře podpory. Nejvíc mě těší, když sám klient pozná, že se mu něco povedlo, co sám do té doby nezvládl.
Co byste popřála Chráněnému bydlení Naplno k 10 letům?
Přeji si, aby fungovalo tímto způsobem i nadále. Aby tu pracovali lidé, kterým není lhostejné to kde a jakým způsobem někteří lidé s jakýmkoli hendikepem žijí.